Rybí tuk (2003)
Pocity plotu
Ploty se bojí o to co nestřeží
Nehnou se z místa na kterém záleží
Tomu co
nezměří
neuvěří
Pocity plotu plot po plotu pletou
Plotu po plotu cit pocity pletou
Ploty citu pocit o plotu pletou
Pocity popletu spletou tuplem
Ploty si stojí na tom co obklopí
Přecitlivěle hrají si na kopí
Bojí se toho co přes ně proniká
Stojí a stojí a život utíká
Co ploty
stále tak
opatrují ?
Chrání svá přání
Tříska
Voda se do řeky halí
O dno si hojí svůj chlad
Hledá co nemůže najít
Jako já
Všechno se zdá být tak blízko
Stačí se jen trochu hnout
Strom v sobě lomcuje třískou
Jako já
Jako němá dlouhá věta
Voda šumí jen
a čeká
Zda si neodpoví
Čeká zda už v sobě stačí
Vlny vytváří a ztrácí
Osamělou intonací
Pluje mezi slovy
Jako já
Strom v sobě ve kmeni
Třísky se drží
Jako by pod kůrou
měl lidskou kůži
A větve jako dlaň
Do vody hledí
Visí nad hladinou
A nepohladí
A vlnu za vlnou
Hladina roní
Že co teď nestihla
Už nedohoní
Těch věcí před sebou
Jenom kde začít
Času je bez konce – a nevystačí
A nevystačí
A nevystačí
Tíha
Toulá se v nás
tíha
zdvíhá
prachbídný prach
Jak skřípání
křídy
slídí
nám ve vzpomínkách
Toulá se v nás
tíha
Zvídá
kam až smí
kam až se smí …..
Tíha z procitnutí
Tíha zdání
Tíha z nevědomí
Tíha na zalknutí
Tíha větví
které tíha zlomí
Tíha nakupená
Tíha roztroušená
Tíha z pokušení
Svůdná tíha
Tíha zauzlení
Tíha k zadušení
Tíha věcí
které tíha změní
Tíha nedočkavá
Tíha vytrvalá
Táhne k zemi jak dlouhý plášť
Svírá srdce každému zvlášť
Říká že nás neporaní
Říká že je z našich dlaní
stvořená
Mlha
Mlha jak ústa
Široce narůstá
Nevidět nic – ale nepřestat
Nic - ale nepřestat
Nepřestat
Jedinou větou
Na sebe dosáhnout
Do mlhy vstoupit a neminout
Vstoupit a neminout
Neminout
Neminout
Mlha bílé vlákno souká
Omotá se kolem nás
Žádný vítr nám ji z očí
Nerozfouká
Před mlhou nic nezachrání
Mlha nemá žádnou tvář
Tančí s námi v sobě valčík
Bez vyzvání
Mlha dlouhé vlákno souká
Omotá ho kolem nás
Žádný vítr nám ji z očí
Nerozfouká
Nic nás před ní nezachrání
Nemá žádnou svoji tvář
Mlha s námi v sobě tančí
Bez vyzvání
Mlha doutná celá staletí
Skrytá v jejich útrobách
Nepustí koho v objetí
Svírá
Ztracení jeden po druhém
Čekáme že kouzelná
Ruka záclonu shrne – že se neminem’
Neminem ‘ !
Lavina
Lavina se valí dolů do údolí
Nic ji v cestě - ani slova - nezpomalí
Jít proti ní ?
Prosit o ní ?
Lavinu
nikdo
nepřevalí
Lavina se valí nezadržitelně
Nemiluje svoje vězně
Valí přes ně
svoje nebe
které je
zebe
Lavina proteče - k sobě se uvelebí
La - te - xo - vě bílé stráně
Vždy někoho její něha bíle dostihne
Vždy je ně - kdo nezachráněn
Je nebo není ?
Je nebo není ?
Je nebo není ?
Na jediný západ dech i ústa uzamkne
Na zá - dech us - ne při třasu
Jako každá ulita se tváří spřízněně
Jak u- tvá - ří něčí osud
Je nebo není ?
Je nebo není ?
Je nebo není ?
Bílá sklíčka v bílých brýlích
Bílá místa sílí
V bílé trávě leží bílé býlí
Bílá místa se množí
a sílí v nás
Chvíle
Chvíli příběh – chvíli přání
Chvíli mít a chvíli chránit
Chvíli soumrak – chvíli zdání
Chvíli kamsi vpoutaní
Chvíli dým a chvíli dýmka
Chvíli smrt a chvíli klinkat
Chvíli jehla do plátýnka
Chvíli křídla v housenkách
Chvíli lodí – chvíli bahnem
Chvíli tím kam nedosáhnem
Chvíli tím co nadbytečně
Ukrývá se v přesoleném
Chvíli stud a chvíli nádech
Chvíli soucit rozdovádět
Chvíli hrot a chvíli mládě
Chvíli sklo ve výkladech
Chvíli spánek – chvíli doutnat
Chvílí vůně – chvíli pouta
Chvíle slov a chvíli zídka
Chvíli chvíle následná
Tvář
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Loužička nestálosti
Slaný lidský kalamář
Vypuštěná do dlaní
se lepí prstům na bříška
Bojí se
že na světle
zcela oprýská
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Písmenka pochybností
Slabý lidský slabikář
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Skrývá se jak téměř vytrhaný
lidský kalendář
Tvář mi stéká
dolů na polštář
O dlaně oddaně
se zachytá
Prosí ať se nehýbám
že nic se nikdy nevrátí
Že stéká jako modlitba
po vosku prokletí
Tvář pružinu napíná
a doufá že ji vymrští
Že steče jako bublina
po vosku neštěstí
Proteče mi prstama
a zbyde z ní jen ozvěna
Vrátí se do neznáma
kde je zrozená
- - - - - - - -
Sobě tváří v tvář
sedím s tváří v dlaních
Výslech už začíná
Každý brání svá
chybná rozhodnutí
Jen tvář je proklíná
Hodiny
Hodiny kapou
a o talíř
se plaše tříští
Fontánky vzpaží
a odplynou
Talíř se bojí
že poslední
je už ta příští
a tiše třese hladinou
Co se může stát?
Co se může stát?
Hodiny hoří
a plamenům
se vlasy kroutí
O pouhé nic
se rozplynou
Oheň se bojí
že narazí
na mokré proutí
až pohltí tu poslední
jedinou
Co se může stát?
Co se může stát?
Řeč
Roky stojí v řadě a neuhnou
Co se stalo vrací se ozvěnou
Je to slyšet v zrcadle řeči
Když na kolenou
Klečí
Řeč už nic nezajímá
Motá se jako opilá
Že ze své minulosti
Se nikdo nevyprostí
Řeč slova na smrt posílá
Celé roky hledání řešení
Vtíravý pocit že jsme tu poslední
Řeč se motá kolem své osy
O zapomění
Prosí
Jestli se neutrápí
Že ji kdo někdy pochopí
V zrcadle budoucnosti
Jsou jenom holé kosti
V řeči se všechno utopí
Řeči není do řeči
Řeči řeči nesvědčí
Řeči sluší nejkratší
Co se říká bez řečí
V řeči se stmívá
Osamocená
Řeč na mě kývá
Jako ozvěna
Která se válí
Na dně údolí
A stále vrací
To co přebolí
